Česko-Kanada 27.4.2011

6. srpna 2012 v 0:30 | Vaga
Lístek do pekel

Byla to středa a já měla ve škole vždycky ve středu až do půl páté. Navíc jsem ten den měla i tělocvik, což znamenalo jít před naše chlapce upocená. To prostě nešlo! Díky bohu jsem měla na ten den objednaného lékaře, což znamenalo vysvobození ze školy. Moc jsem si ale nepomohla, u doktora jsem zkysla až do tří hodin. Rychle jsem jela domu. Nejvíc zabrat mi daly asi vlasy (aneb jeden z důvodů, proč si nechám vlasy ostříhat!!). Když jsem po další hodině strávené před zrcadlem usoudila, že je vše OK a chtěla si na tvář nakreslit vlajku, vyskytl se další problém. Jednoduše jsem to nedomyslela a děsně se divila, že mi na make-up nejde ta vlajka za milion nakreslit! Takže zase všechno dolu a na tváři bude jenom vlajka. Navlíkla jsem se do dresu, popadla foťák, vstupenku a peněženku a šla jsem na zastávku. Když jsem vyšla z baráku, začali na mě lidi pokřikovat "ČEŠI DO TOHO" nebo jenom "ČEŠI". I kluk, který jel na kole to na mě chtěl zařvat, ale měl před sebou takový ten zpomalovací práh, takže stihl zařvat jenom "ČE" a pak si málem nabil hubu ( a dobře mu tak!:D). Autobusář si taky ze mě dělal dobrý den (ne, už nebudu nastupovat předníma dveřmi) a řekl, dneska vyhrajeme, ale s kým, že to vlastně hrajeme? (S Kanadou chlapče, s Kanadou). Lidi, kteří postupně přistupovali se dívali, jako by snad viděli dres poprvé v životě ( vždyť jsme sakra loňští MISTŘI!). Cesta, která mi normálně uběhne za pár minut, mi připadala jako věčnost. KONEČNĚ! Palmovka, hrrr do metra a jednu stanici na Českárnu (Českomoravská). V metru už bylo poměrně dost nás "dresařů", takže to bylo celkem fajn. Do kyslíkárny se výjimečně pouštělo už hodinu a půl předem, takže jsem tím otravným rámem prošla mezi prvními. Sektory ale ještě byly uzavřené a před každým z nich stál namakanej maník ve žlutý vestě. Tak jsem to zakempila přímo před jedno občerstvení. Když přicházeli další a další lidi, všimla jsem si, že s okolo sebe mávají takovými těmi papírovými vlaječky. Než jsem se ale stihla zvednout, stál nade mnou chlap s klobásou a už se ptal, jestli je vedle mě místo. Rychle jsem ze sebe vykoktala, že určitě. Teď mi bylo blbý zvednout se a jít si pro tu vlajku. Jenže nebudu to nebudu riskovat, že tam přijdu a ony už nebudou. Vykašlala jsem se na toho chlapa (který se tam láduje určitě ještě dneska) a šla si pro tu vlajku. Mám jí!:D Konečně se sektory otevřely.
Až na pár vlajek, kloubouků a šál absolutně bez dresu.. A to je prosim kotel

Jenže, ty maníci tam nebyli jen tak pro nic za nic. Kontrolovali vstupenky (tak to jsem zažila poprvé za celou svoji dobu chození na hokej). Zprva mi to bylo celkem jedno, jenže jakmile vyjeli hráči na led, přede mnou se nerozbruslovali Češi, ale Kanaďani. A teď jak se dostat do sektoru u kterýho byli naši? Vyřešila jsem to jednoduše.. Prostě jsem si to přihasila před příslušný sektor a sekuriťákovi řekla, že mám na ledě přítele a chci ho vidět. Když se sekuriťák zeptal "A koho slečno?" viděla jsem na ledě zrovna muže s číslem 93- Kuba Voráček. Proto ze mě vypadlo "Voráčka přeci!" (jako by to byla samozřejmost :D), nu což, ale sekuriťák ihned obrátil a řekl "Jen běžte slečno" a tak cesta byla volná (tímto děkuji Kubovi :D). No super, konečně u ledu a hlavně u NAŠICH!. Foťák dělal fotku za fotkou, a když se na ledě objevil Jágr, tak někdo zařval "JARDA" a už se tlačili a fotili (dodneška chodim a sbírám svoje vnitřnosti, které mi v tu chvíli prolezly zábradlím). Udělala jsem pár fotek Džegra, ale stále hledala na ledě svého muže- Vondrku. Konečně! Vyjel si s 82 a rozepnutou helmou. To mi foťáček jel naplno.
Mižu

Ke vší smůle mi ale pořád do záběru strkal záda Průcha a Eliáš. Viz dole..:D
Názorná ukázka

Když hrála hymna, ze začátku nikdo nezpíval. Až jeden skin zařval "Zpívejte všichni, kur**", tak začali všichni pět. Zápas konečně začal, ale bylo vidět, že Kanada nás má prostě v hrsti. Navíc po první třetině přestali hrát Omští hráči Jágr a Červenka (asi se šli doučit ruštinu). Když už to bylo i po druhé třetině 4:0 pro Kanadu, začali čeští fanoušci odcházet (nechápu, 20 minut před námi!). Prolezla jsem na chodbě český fanshop (a hle, peněženka zela prázdnotou). Ve třetí třetině se to nejen pralo (asi bych měla jít zvednout Klepiše, kterýho fakt nechutně sundali ve středním pásmu), ale Martin Havlát dal gól a to hned dokonce 2x! Konec. Pánové si podali ruce, jenom zvedli hokejky a čau. A za tohle já dala 690 korun!:D
A Kanada se raduje..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.