Česko - Německo 14.4.2012

6. srpna 2012 v 12:35 | Vaga
Ráno jsme byly totálně mrtvé. Jasu jsem musela vzbudit tím, že jsem po ní hodila svůj polštář. Když jsme se dokopaly, abychom si alespoň vyčistily zuby, rozhodly jsme se osprchovat se. Vlezly jsme do sprch a tam viděly totálně vyděšeného chlapce v ručníku. Někde se stala chyba.. A to u nás, sprchy to byly pánské :D. Dámské jsme nenašly a tak jsme si umyly alespoň hlavu v umyvadle na pokoji (aneb akce "hurá").
Slavné kafe a bordel na stole + Hitrádio TRAKTOR :D

Pak Jasa udělala kafe. Teda chtěla udělat, sobě normální a mně 3v1. Jenže byla ještě taková rozespalá a proto si nasypala do toho svého kafe to moje. No ňamka. Mrkly jsme na pohádku o Statečném Kováři a začaly se zase pomalu strojit na zápas.
Let's go!

Tentokrát jsme chtěly stihnout i rozbruslení a tak jsme vyjeli o tři hodiny dřív. Zastavily jsme se ještě v Albertu, kde jsme si koupili blok na podpisy a fixu na textil (celou dobu jsem s sebou tahala šálu SKA, aby se mi tam Průcha podepsal). Na stadion jsme to odsuď vzaly pěšky a tak pěkně prošly Budějky v dresu. Naši hráli svůj minifotbálek v tělocvičně a tak nám zbylo jenom se koukat na Němce. Zábava! Asi 3x jim skončil míč ve Vltavě, načež jednou teda fakt drsně, že jim málem uplaval.
Prostě chtěli, abychom šli zakopat taky..

Jeden němec( Moritz Müller) se tam rozcvičoval tak sám, že jsme prostě musely za ním jít a poprosit ho o fotku. Když jsem na něj začala mluvit německy začal se usmívat a hned se chtěl dát víc do řeči. Smůla :D. Chtěly jsme se vyfotit ještě se skupinkou německých fandů, kteří nás pozorovali, jak se fotíme s Moritzem.
Jsme známé až v Německu

Na zimáku jsme byly mezi prvníma. Rozbruslení super, až na to, že jsme tam neviděly ty největší hvězdy. Nedvěda s Průchou. To, že nebude Nedvěd hrát jsme věděly, ale Průcha nás trochu zaskočil. Trochu hodně. Když vyloučili Kašpara, tak tam trošku zakašpárkoval a to tím, že si šel sednout na německou trestnou. Po té, co celý stadion propukl v smích, mu to došlo a šel si přesednout.
Celou dobu se psalo, jak přijede Štěpánek, ale ten se tam ani neukázal. Opět vedle nás stál pán s Průchou na zádech. Alespoň tady byl Petr. Opět byl stav 2:2, ale tentokrát už to nezměnilo ani prodloužení a tak přišly nájezdy. Ty těch se blýskli bratři Kovářové. Jeden to vychytal druhý dal ten rozhodující gól. Děkovačka super!!
Každej druhej Kovář #1 & # 43

Vyšly jsme ven a rovnou hrr k českému autobusu zeptat se, jestli dorazil pan Průcha. Pan autobusář byl tak milý a řekl nám, že ano. Celé žhavé jsme mu tedy poděkovaly a šly čekat. Jenže tak dvě minuty na to, za námi stál opět autobusář, a že se spletl, že to Průcha zabalil už včera večer a odjel s Nedvědem do Prahy. (Díky Petře, ta šála mě tlačí v tašce ještě teď!). Šly jsme teda chytat ten "zbytek". Pomalu se všichni vyhrabávaly ze šatny. Tak třeba vedle Kumstáta jsem si připadala fakt malinkatá, ale vedla Pecha zas tak akorát. S panem Krepsem byla taky sranda, aneb jsme na fotce tři.... (Za náma zrovna projel chlap na kole). Pak táhli kustodi do auta tašky a jedna se vysypala. Okamžitě nás zaměstnali, a to tím, že nás poprosili, jestli to můžeme sebrat a hodit do auta. Bez problému. Když vyšel Vodrka (zase, zase, zase , zase), chtěla jsem (zase, zase, zase, zase), dělat mrtvého brouka a dělat, že ho neznám. Jenže Jasa mě tam prostě hodila a jdi pro autogram. No super :D. Vše bylo ok, než na mě přišla řada a Mižu mě poznal (do teď vidím ten pohled, ala "Are you .... kidding me" s Poker facem dohromady, prostě, proč za nim nejdu v klídku doma?).
No inteligent :D

Myslely jsme, že nikdo nevyjde, ale vyšel Petr Vampola. Když jsme ho poprosily o fotku, psal se, jestli je učasanej. Po té, co jsem mu prohrábla vlasy a řekla, že ok, podívala se na mě skupinka holek (že by ty ze včera?) s totálně vražedným pohledem. Jenže to nebylo všechno. Když jsem běžela za Kašparem a zatahala ho za rukáv (aby mi neutekl), skupinka holek se smála. Smích je přešel, když jsem s nim mluvila už přes pět minut. Největší sranda byla, že ani Jasa nechápala.
Kašpíno

Pak se tam zase motal německej hráč. Bylo nám divné, že se na nás usmívá, ale i tak jsem se s ním vyfotila(Jasa nechtěla a já chtěla pak večer machrovat, že mám fotku s dvěma němcema, jenže on to byl zase Moritz!!). To bylo všechno, všichni odešli a my zase měly o milion fotek s hokejistama víc. Ke všemu jsme se tam potkali s nějakejma zlíňákama, kteří se mě ptali, co je tady za dobrý hospody s tím, že Masný krámy už znají. A tak jsem je nasměrovala do Potrefený husy..
Manželská fotka ( promiň Zuzko :D)

Sranda byla, když jsem se vracely na pokoj. Na chodbě nešlo světlo a tak jsme šly po tmě. Jasa šla první a taky to jako první schytala o židli, na které měli kuřáci popelník. Bylo jí jedno kolik je hodin, ale zařvala na celou chodbu zas**ní kuřáci :D. Moc vtipný taky bylo, že jsme se snažily skříní projít do Narnie, ale zbytečně. Prostě nás tam skříň nepustila. Ba naopak, jedna skříň nešla vůbec otevřít a tak jsme nejdřív myslely, že je tam poklad a nebo bomba.Skříň jsme otevřely, ale kromě prachu tam nebylo nic. Smůla.
Když jsem jela v neděli domu, dávali ve studentovi opět pohádku s hokejovým jménem a to O statečném kováři (no jo, v sobotu mi to nestačilo).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.