Česko-Německo 13.4.2012

6. srpna 2012 v 1:20 | Vaga
Do školy mi taťka dovezl tašku s věcmi, takže jsem mu do auta hodila tu školní a tuhle si vzala. A už jsem pádila na Anděl, odkud mi jel Student do Budějovic. Na to, že to bylo jen deset minut do odjezdu, jsme se na zastávce vařili v tom úmorném vedru jen čtyři. Přijel autobus a lidu bylo desetkrát víc. Hodila jsem tašku do busu, načež se mě ještě autobusář ptal, jestli jedu jenom do Písku nebo do Budějovic ( jsem ani nevěděla, že to v Písku taky staví :D). Sedla jsem si a modlila se, ať si ke mně sedne někdo normální. No.. Moje spolusedící byla taková babička, která byla naprosto v pohodě! Vyjeli jsme a pustili film... Byla to pohádka o Mojžíšovi (aneb příprava na našeho reprezentačního Mojžíše?).
Nehorázně smrděl pivem, protože mu nějakej šašek nalil přes tu síťku celej kelímek piva

Vystoupila jsem a uvědomila si, že jsem na střeše nákupního střediska (A to jsem byla na to předem upozorněná Jasou:D). Čekala jsem snad sto let a jednu zimu, než se naše paní uráčila přijít (Chápu, byla zácpa:D). Konečně dorazila. Dala mi kolejku a šly jsme na bus. Teda řeknu vám, ten budějovickej bus je lepší, než pražskej :D. Dorazili jsme na koleje, kde po mě pani chtěla hned průkazku, že tam opravdu bydlím (to vypadám jako celostátně hledaná, že si mě tak prohlížela?!). Bydlely jsme v pátém patře, ale byl tam výtah. Pokoj číslo 15 byl pro nás momentálně naším bydlištěm. Ani jsme si nestihly vybalit, jen na sebe hodit dresy, vlajky, udělat fotku a dát jí na facebook :D. Hned co jsme vylezly z výtahu, spustila na nás paní na vrátnici, ať pořádně fandíme a naši vyhrají. Opět jako v Praze, koukali na nás lidi jako z jara. Když jsme byly na mostě před zimákem, zastavil se pán na kole a ptal se, kolik že to skončilo, na což jsme mu odpověděly, že to ještě ani nezačalo. Tak nám taky popřál hodně štěstí a odjel.
Kdo pozdě chodí.. Vidí rolbu

Když jsme konečně dorazily na zimák, jezdila už rolba a čistila led po rozbruslení. Prostě jsme přišly pozdě. Zakempily jsme to do českýho kotle a čekaly, až zápas začne. Vedle nás stál pán, který měl na dresu 73 Průcha. Měla jsem sto chutí to z něj sundat!
Pítr Průcha v obecenstvu

Ze začátku jsem ho za ten dres nenáviděla, ale nakonec jsme s ním probraly i pár věcí. Bubeníci byli nad námi, takže nám vnitřnosti celou dobu skákaly do rytmu. Trumpetisti byli super, když hráli Kalinku nebo Kaťušu, jely jsme si do rytmu. I když to jsme jely skoro do každý písničky. Moc se to nepralo, takže vyloučení nebylo a celý ten zápas byl takový.. Nic moc. Po první třetině jsme si šly koupit něco k jídlu, protože jsme umíraly hlady. Nemohly jsme se rozhodnout, ale nakonec u nás vyhrál "budějovickej klacek" (prostě obyčejnej párek s hořčicí) .
Fotka s párkem :D

Když jsme se vrátily, čekalo nás v kotli překvapení. Byla tam taková mladá slečna, která po celou dobu řvala "Fůj Německo, fůj!". No.. Udělejte si o tom obrázek sami.
Druhá třetina už byla trošku drsnější a to hlavně na konci, kdy jeden Němec sundal Nakládala u mantinelu a ten se nezvedal.. Okamžitě jsme k mantinelu naběhly, abychom viděly, co se děje. Pod námi se svíjel Kuba v bolestech a okolo byli spoluhráči. Nakonec přišel doktor a Kubovi pomohli do šatny. No.. Zajímal nás, jak se tohle bude řešit.. Na začátku třetí třetiny dostal alespoň němec dvě minuty. Po třetí třetině byl stav 2:2 a tak se šlo do prodloužení.
Tájm áut

Ave maria, vyhráli jsme! Po zápase jsme vyběhly ven, žhavily foťák a čekaly na hráče. Jenže jsme nevěděly, jestli vyjdou tudy nebo předem. V tu dobu se ještě dohrávalo finále mezi Kometou a Pardubicema, takže jsme si krátily čas tím, že jsme ten zápas sledovaly v autobuse německých reprezentantů. Mezitím dorazila skupinka fanoušků, takže jsme si byly alespoň trošku jistější, že polezou právě tudy. No, co by se u hokejistů samozřejmě nečekalo (silně ironicky řečeno!!), byly zlatokopky. Skupinka blonďatých holek, na vysokém podpatku, s váhou 40 kilo i s postelí a kabelkou LV. Ale přece jenom se NÁM (ač neuvěřitelně) v tu chvíli hodily. Co jsme zaslechly, tak si říkaly "Kdyby vyšli druhou stranou, máme tam holky, hodí nám echo". Jenže pánové dlouho nešli a tak to dámy vzdaly a odešly. Ale špatně udělaly. Za, asi tak pět minut, vyšla první ovečka. A nebyl to nikdo jiný, než Michal Vondrka. Dělala jsem mrtvýho brouka a raději za ním poslala Jasu.
"Jak se jmenuje Vondrka?", zeptala se celá vysmátá (Je z Budějec, Mižu taky a ona to neví!:D). "Michal".. Rozešla se a spustila na něj "Pane Vondrka....". Myslela jsem, že mi hrábne. Nejdřív se ptá, jak se jmenuje a pak mu stejně řekne Vondrko!:D No, Mižu si dělal celou dobu srandu. "Mižu, usměj se trochu!", tak to se začal šklebit, tahat si pusu do úsměvu a nakonec se prostě začal tlemit. Pak vylezl kouč Hadamczik (náš Lojza Piknik Langustá). Okamžitě jsme šly za ním, a že chceme fotku. Podíval se na nás a řekl "To bude zítra na facebooku zase, co?" a tak jsem mu odpověděla, ať se nebojí, protože to tam dáme ještě dneska (fotky byly nakonec přidány asi pět minut před půlnocí). Navíc paní, která se tam s ním bavila ho ujistila, že jsme holky v dresu, takže se nemusí bát (ihned jsme schovaly vizitku, že pracujeme v blesku.. Ne fuj, tam bych nepracovala ani za milion:D)
Vyšel Kuba Kovář a to Jasa volala Kubooooooooo :D. Vyšel další a to byla moje parketa - Průcha. Když ho kluci žádali o autogram, byl pan Průcha moooc příjemný (asi ráno vstával levou nohou) a tak jsem váhala, jestli za ním jít. Jenže, kde ho pak chytnu, když pořád hnije v Rusku? A tak jsem zakročila a první, co ze mě vypadlo, bylo "Péééťo", no super :D moc vtipný pane Průcha! Petr se začal okamžitě usmívat a byl hrozně milý (a teď teda fakt ironie vůbec!). Cvak, cvak :D A je tu fotka s naším Pítrem. Pak jsem něco prohodila rusky na Jasu, na což se ihned Petr chytl (Když jsme pak přetáhly fotky do počítače, byla Jasa asi tak padesát metrů od něj, načež mi řekla, že se na něj přece nebude lepit, když ho nezná...) . Pak vylezl Nedvěd a to už zase byla práce Jasy. A opět úcta předem a už to bylo zase PANE, tentokrát Nedvěd. Méďa s bruslema v ruce si je hodil do jedné ruky a už zase lítaly blesky z foťáku. Konec.. Nikdo už nevyšel..
Něco málo z úlovků

Bylo asi deset hodin večer a my měly zase hlad. Jenže city k hokejistům byly větší a tak jsme v budějkách prolezly snad všechny hospody a hokejky hledaly. Jediný, co bylo hokeji podobný, byla obsluha v dresech v Masných krámech. Měly jsme po žížalkách a tak znavený jsme se pomalu táhly k Hladovýmu Voknu. Po cestě jsme potkaly takovou partičku budějovických mladých alkoholiků, kteří se s náma dali do řeči.
"Vy jdete z hokeje, že jo holky?"
"Jdeme, no " (ne jdeme z baletu, ale pššt!)
"Kolik to skončilo"
"3:2 pro nás"
"Díky" a už byli zase v tahu. U hladovýho vokna jsme se srazily s našema parťákama z kotle, takže jsme v dresu nešašili sami. Jelikož nás tam bylo hodně a jedna slečna měla očividně hlad, tak si vzala vždycky to jídlo, který pani zrovna podala.. Takže nám tam dělala takovou podavačku, když zjistila, že to není to její jídlo. S plným břichem jsme se dovalily k sochám na náměstí. Napadlo nás udělat takovou haha fotku a proto jsme na sochy daly šály a šly se fotit (tímto zdravíme Policii Českých Budějovic, kteří nás maj na kameře namířené právě na tyto sochy).
Le sochy

A opět jsme se neobešly bez společnosti. Přišli dva kluci a že jsou strašně smutní (slušně řečeno) a že chtěj fotku a blá blá. Vypakovaly jsme je a šly radši na zastávku (kde ovšem tihle dva chalani byli také). Přijel autobus a vyvalila se z něj škola (v půl jedenácté večer?). Normálně si tam skoro všichni před učitelkami zapálili (kde to sakra jsme?), lepší neřešit. No zima byla jak v Rusku (vlastně podle pana Průchy je zima v rusku větší! - nečekaně). Konečně přijel ten náš autobus. Na kolej jsme dorazily asi okolo půl dvanácté a ani prokazovat jsme se nemusely. Dorazily jsme na pokoj, daly si trošku ruského pití (určitě víte, co mám na mysli), dali fotky na net a šly spát.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.